Kuna skalní

Kuna skalní

Martes foina

Charakteristika

Délka těla 30-50 cm, ocas 11-22 cm, hmotnost 0,8-2 kg. V tělesné stavbě i pohybových vlastnostech velmi podobná kuně lesní, kterou nepředstihuje v délce, nýbrž ve hmotnosti. Nejdůležitější vnější rozdíly jsou v tom, že kuna skalní má bílou až žlutavě bílou skvrnu na krku a hrudi, která vybíhá až na přední nohy, takže se ve stažené kožešině jeví jako vidlice: dále okraje uší, které nejsou nikdy žluté, a světlejší, masově zabarvený čenich (ten je u kuny lesní černý). Chodidla jsou jen málo ochlupená. Celková barva kožíšku je světlejší. Zimní srst nedosahuje kvalit kuny lesní, které se na trhu někdy říká „ušlechtilá kuna".

Výskyt

Kuna lesní a kuna skalní se do značné míry jedna druhé vyhýbají. Tam, kde jsou lesy osídleny kunou lesní, obývají skalní kuny vesnice i města, okraje vodních nádrží nebo otevřené oblasti s živými ploty, zídkami a seníky nebo stodoly v polích. Jejich rozšíření se v Evropě překrývá, ale jeho těžiště je u kuny skalní posunuto spíše na jih a sahá přes střední Asii až do severovýchodní Číny. Je to pěkný příklad toho, jak se dva druhy podobné velikostí i způsobu lovu rozdělí o životní prostor, aniž by si překážely. U nás běžný druh, a to i v bezprostředním okolí lidských sídlišť a můžeme se s ní setkat i v centru velkých měst.

Způsob života

Kuna skalní nikterak nezaostává za kunou lesní co do loveckých schopností, pohyblivosti a rychlosti. Nedovede se však tak hbitě pohybovat na stromech, protože je poněkud kratší a těžší. Zato na zemi je rychlejší než kuna lesní, vyslídí úkryt myší ve stodolách, probíhá skuliny v kamenných zídkách, různé věže a střechy kostelů i obytných domů, přičemž dělá ohromný hluk. Dělat hlomoz ji patrně baví a stejně tak ráda koulí na půdách domů různé předměty. Obyvatelé si pak často myslí, že na půdě „straší", či že tam chodí zloděj. Velmi dobře šplhá i po kolmých stěnách. Jako zvláštnost zaznamenanou v osmdesátých letech v Německu lze uvést škody na gumovém obložení a brzdových hadičkách zaparkovaných aut, jejichž prohryzání působilo kunám z dosud neznámých důvodů velkou radost. Jejich činnost se omezuje většinou na noční hodiny, takže si málokdo všimne, že i městská centra jsou obývána skalními kunami.

Potrava

Zcela nevybíravě žere kuna skalní všechna malá zvířata do velikosti kuřat a králíků. Myši tvoří hlavní složku její potravy, požírá však i krysy a potkany; i dešťovky mohou tvořit významnou část její kořisti. Miluje vejce, která dokáže velice zručně vynést z hnízda nebo kurníku, aniž by je rozbila. Právě v kurnících a holubnících může kuna způsobit větší škody, protože je ohromena nabídkou kořisti, která nemůže uniknout a často všechny ptáky zakousne.

Rozmnožování

Jako u kuny skalní probíhá páření ve vrcholném létě, ale mláďata přicházejí na svět díky dlouhé nitroděložní latenci teprve v dubnu nebo květnu. Po 35 dnech otvírají oči, jsou 7-8 týdnů kojena a ve třech měsících jsou natolik samostatná, že následují matku při lovu. Reprodukční schopnosti nabývají ve 3 letech a dosahují věku až 10 let. Díky sníženému zájmu o kuní kožíšky se stavy kuny skalní v posledních letech poněkud zvýšily.

Názvy ve světě

Kuna skalní

Anglicky: Beech Marten, Čínsky: 紫貂, Dánsky: Husmår, Francouzsky: Fouine, Holandsky: Steenmarter, Chorvatsky: Kuna bjelica, Italsky: Faina, Maďarsky: Nyest, Německy: Steinmarder, Rumunsky: Jder de piatră, Rusky: Kamennaja kunica, Slovensky: Kuna skalná

Mohlo by vás také zajímat

Neoféma skalní,  Čmelák skalní,  Orel skalní,  Břehule skalní,  Vlaštovka skalní,  Holub skalní,  Skalník modrý,  Skalník zpěvný,  Brhlík skalní,  Zedníček skalní