Sova pálená

Sova pálená

Tyto alba

Znaky

Sova pálená má jemné nadýchané peří. Závoj kolem obličeje je pohyblivý a umožňuje výraznou a silnou, nám nesrozumitelnou mimiku, kterou vnímáme jako úšklebek. V klidu působí sova vážně. Její hlas je možno označit jako skřípání, sténání a chrčení. Má dlouhá poměrně špičatá křídla, rozpětí asi 90 cm. Je ptákem výrazně nočním.

Prostředí

Sova pálená je na Zemi značně rozšířená, převážně v tropických oblastech. V Evropě se vyskytuje takřka výhradně v blízkosti lidských sídel a hnízdí v kostelních věžích, v polních stodolách, ve zříceninách a jiných málo frekventovaných budovách.

Rozmnožování

Hlavní doba hnízdění je v květnu, na jihu v dubnu a dokonce i dříve. Vejce leží bez jakékoli podložky vždy ve skrytém koutě a sovu přitom neruší ani blízký hlas zvonu. Mnohdy hnízdí také v holubníku, někdy holubi odlétají, jindy si na cizího vetřelce zvyknou. Samice sedí od začátku na 4 až 7, v dobách s hojností potravy i na 11 vejcích, takže vylíhlá mláďata jsou později velmi různě velká. Sezení na vejcích trvá 30 až 34 dny, péče o mláďata 8 týdnů. První týden zůstává samice na hnízdě a samec přináší potravu pro celou rodinu. Tou dobou potřebuje soví rodina asi 100 myší měsíčně.

V letech chudých na potravu zaostávají nejslabší mláďata brzy ve vývoji a rodiče je snědí nebo jimi nakrmí jejich sourozence. V letech, kdy je nadbytek myší, mohou některé páry zahnízdit znovu na podzim. Mladí ptáci se někdy toulají daleko. Po prvním přezimování pohlavně dospívají a kde se pak zahnízdí, tam zůstávají po celý zbytek života. V místech, kde nemají sovy pálené možnosti hnízdění, jim mohou přátelé přírody vyvěsit vhodné ptačí budky s vchodem o průměru pěsti a s tmavým zákoutím. Tyto budky však většinou obsadí městští holubi.

Potrava

Převážně myši. Je-li jich dostatek, nahromadí sovy v místě, kde hnízdí a spí, zásobu ulovených myší. V letech chudých na myši tvoří vysoké procento v potravě drobní ptáci, hlavně ptačí mláďata a lehko ulovitelní ptáci, kteří se zdržují na zemi, ojediněle i můry. Jako přísně stálý pták je sova pálená vydána na milost zimním mrazům. Když je sněhová pokrývka vyšší než 7 cm, je situace sovy obtížná a v oblastech, zasněžených v roce dále než 40 dní, se nemůže po delší dobu udržet. Proto je v Rusku tak vzácná.

Ani ve střední Evropě nehnízdí v nadmořské výšce nad 500 m.

Mladé sovy pálené se toulají po širém okolí a mohou se zdržet tam, kde se - obvykle krátkodobě - přemnožily myši.

Sova pálená loví takřka výhradně jen v noci. Svůj úkryt opouští až za pozdního šera a stává se poměrně často obětí silničního provozu. Kdysi umožňovaly sovám zimní lov pod střechou polní zemědělské stodoly. Dnes takové příležitosti rychle mizí. Proto patří dnes sova pálená ve střední Evropě k ohroženým ptákům. Naproti tomu velice světlá jihoevropská rasa je velmi hojná.

Všeobecně

Protože se u sovy pálené vyvinulo během vývoje několik zvláštních morfologických znaků, jimiž se liší od ostatních sov, tvoří tento druh v řádu sov samostatnou čeleď (Tytonidae).

Názvy ve světě

Sova pálená

Anglicky: Barn Owl, Finština: Tornipöllö, Francouzština: Effraie des clochers, Norsky: Tårnugle, Německy: Schleiereule, Polsky: Kukułka, Slovensky: plamienka driemavá, Španělština: Lechuza común, Švédština: Tornuggla

Mohlo by vás také zajímat

Neoféma tyrkysová,  Irena tyrkysová,  Stužkonoska olšová,  Mera olšová,  Kněžice pásovaná,  Vřesová ovce