Welfare zvířat

Welfare, nebo-li pohoda zvířat v  obecné rovině představuje stav dokonalého fyzického a psychického zdraví, kdy zvíře žije v souladu se svým prostředím. Pohoda zvířete je určena jeho schopností vyhnout se strádání a zachovat si fyzickou a psychickou zdatnost. Welfare zvířat zahrnuje celý komplex podmínek, které zajišťují jejich spokojenou existenci, zejména pak jejich zdraví a životní pohodu. Zvířata obdobně jako lidé reagují kladně na pozitivní situace a podněty a negativně na nepříjemné události. Také u zvířat je možné pozorovat projevy chování spojené s projevy radosti a uspokojení nebo naopak projevy bolesti, deprese a strachu. Z tohoto důvodu je nutné přistupovat ke zvířatům ohleduplně, upravit techniku a technologii jejich chovu takovým způsobem, aby byly naplněny požadavky na přirozený průběh životních projevů chovaných zvířat. Je nutné vytvořit podmínky, které odpovídají nejen jejich fyziologickým a etologickým potřebám, ale také humánním a etickým zásadám.  Narušení welfare může vést ke změnám v chování zvířat, dochází k narušení fyziologických pochodů v organismu a mohou také nastat změny ve struktuře jednotlivých tkání či orgánů.

Životní pohoda každého zvířete je dána stavem jeho mysli a těla, tím, jak se cítí ve škále sahající od utrpení k požitku a tím, zda je schopno udržovat se mentálně a fyzicky v dobré kondici. Má-li zvíře dosáhnout pocitu mentální pohody, musí mu dovolit fyzické a sociální prostředí jednat tak, aby se vyhnulo hladu, žízni, strachu, bolesti, frustraci a stresu dříve, než intenzita těchto potenciálních zdrojů utrpení příliš naroste. K udržení fyzické zdatnosti zvířete nesmí metody techniky a technologie chovu narušovat jeho schopnost prožít život bez utrpení, způsobeného fyzickými problémy, jako je například chronická bolest, hlad, vyčerpání.

Pochopit podstatu welfare znamená provést podrobnou analýzu všech faktorů, které na zvířata působí. Dle „Rady pro welfare hospodářských zvířat“ (Farm Animal Welfare Council, FAWC) welfare zvířat zahrnuje jak fyzickou zdatnost, tak i pocit spokojenosti, což je mnohem více, než pouhé vyloučení utrpení, jak je některými autory interpretováno. Hlavní zásady, jak zajistit zvířatům život v podmínkách welfare, byly formulovány následujícímí koncepcemi (dříve označovanými jako zákon pěti svobod):

• svoboda od hladu, žízně a podvýživy
• svoboda od nepohodlí
• svoboda od bolesti, zranění a onemocnění
• svoboda projevit přirozené chování
• svoboda od stresu, strachu a úzkosti

Těchto 5 základních koncepcí svobod bylo prof. Websterem z Bristolské univerzity doplněno o šestou koncepci, tj. o možnost „vykonávat svobodně a osobně kontrolu nad vlastní životní pohodou“.

Naplňování těchto koncepcí zvyšuje zvířatům možnost chovat se přirozeně, tak aby docházelo k uspokojování jejich fyziologických a psychických potřeb. V případě působení stresujících podnětů (např. změna klimatických podmínek, přesun zvířat do jiné technologie, narušení biorytmu apod.) se zvířata snaží prostřednictvím adaptačních mechanismů (adaptability a habituace) do určité míry eliminovat negativní dopad stresorů na organismus, tak aby se vyhnula strádání a utrpení.

V souvislosti s pohodou zvířat je nutné zmínit se také o stresu a vyčerpání zvířat. Stres je definován jako stav prožívaný zvířetem, které má potíže vyrovnat se s potenciálním zdrojem, popřípadě zdroji utrpení nebo fyzického poškození, působícími jednotlivě nebo v kombinaci. Tato definice stresu předpokládá, že většina zvířat se dokáže s menšími či většími potížemi vyrovnat s většinou akutních psychických a fyzických stresů. Problém ale představuje tzv. chronický stres, který působí dlouhodobě, zvířata vyčerpává, cítí se čím dál hůř a trpí.

Nejvyšší citlivost na změnu chovatelských podmínek, nejvyšší citlivost na působení stresorů mají zvířata chovaná v nejintenzivnějších systémech chovu, zvířata vyšlechtěná k intenzivnímu jednostrannému využití, zvířata vyznačující se jemnou konstitucí, zvýšenou komplexí a vyšší citlivostí nervové soustavy.

V extenzivních (ekologických) chovech může být stres způsoben špatným zdravotním stavem, akutní nemocí, kdy chovatelé neposkytnou zvířatům veterinární péči a argumentují tzv. přirozeností chovu a odmítají konvenční veterinární léky. Nicméně každý chovatel, i v ekologickém zemědělství, má ze zákona povinnost poskytnout zvířeti včas odpovídající veterinární péči. 

Legislativní opora v  dodržování zásad správného zacházení se zvířaty vyplývá ze zákona č. 359/2012 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Tento základní předpis doplňuje vyhláška č. 464/2009 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, vyhláška č. 424/2005 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování, vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat, vyhláška č. 39/2009 Sb., o ochraně, chovu a využití pokusných zvířat, vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, vyhláška č. 3/2009 Sb., o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání a vyhláška č. 5/2009 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení a při chovu.

Welfare zvířat v ekologickém zemědělství

Koncept životní pohody zvířat v ekologickém zemědělství (EZ) vychází z tří klíčových hodnot. Z holistického (celostního) pohledu, udržitelnosti a kladného vztahu k přírodě (ekocentrismu). Kladný vztah k přírodě je velmi důležitý, neboť jak člověk, tak zvířata jsou neoddělitelnou součástí přírody s řadou vztahů navzájem i směrem k prostředí. Ideální ekologickou farmu představuje smíšený ekologicky hospodařící podnik s rostlinnou produkcí navázanou na chov býložravců a doplňkový chov ostatních druhů hospodářských zvířat (prasat, drůbeže, králíků, včel, poníků, lam, bizonů a ryb). Nicméně ekocentrický přístup preferuje systémový přístup a priority bývají kladeny více na prosperitu celé ekologické farmy než na individuální životní pohodu zvířat.

Obecně platí, že ekologické chovy (ECH) zvířat mají největší potenciál pro zajištění nejlepší pohody zvířat. Nejedná se jen o vyvarování se špatnému zacházení se zvířaty, ale vyžaduje se chovat zvířata těšící se výtečnému zdraví, jejichž psychické a fyzické potřeby jsou plně uspokojovány.

Ke snadnějšímu zajištění životní pohody zvířat v konkrétních produkčních podmínkách je důležité vybrat taková plemena, která jsou přizpůsobena místním klimatickým podmínkám a jsou odolná proti chorobám (nevyužívat linie, jedince náchylné ke specifickým zdravotním problémům). Všechna opatření, technologie a technika chovu zvířat musí odpovídat požadavku udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti chovaných zvířat. Je zakázáno chovat zvířata průmyslovým způsobem s řízeným denním režimem. Hospodářská zvířata musí mít přístup do výběhů, kdykoliv to okolnosti dovolují. Volný pohyb zvířat ve venkovních prostorech je zásadní pro jejich welfare a zdravotní stav. Venkovní areál dovoluje zvířeti chovat se přirozeně. Platí, že zvířata v ekologických chovech by měla mít možnost projevovat stejné vzorce chování, jako jejich volně žijící předkové (např. krocani a slepice by měli mít přístup na pastvinu a do lesa, prasatům by mělo být dopřáno válet se v létě v bahně). Zvířatům musí být umožněno chránit se proti slunci a extrémnímu počasí. Způsob ustájení musí umožňovat chovaným zvířatům naplňovat své fyziologické a etologické potřeby. Stáje musí být dobře větrané. Prašnost, teplota a vlhkost se musí udržovat v rozmezí hodnot neškodných pro zvířata. Hustota zvířat je v ekologických chovech vždy nižší, než v konvenčním zemědělství. V prostorách, kde zvířata odpočívají, musí být pevná podlaha (nikoliv roštová) pokrytá podestýlkou.

Zdraví a vitalita zvířat je velkou měrou odvislá od správné výživy. Krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat, jejich užitkovosti a musí být jakostní. Jednotlivé komponenty krmné dávky by měly pocházet z  ekologického zemědělství. Zchutňující přísady, vitamínové a minerální doplňky musí být přírodního původu. Základní složkou krmné dávky mláďat savců je mléko (nejlépe mateřské). Systém chovu býložravců spočívá v maximálním využití pastvin. Prasatům a drůbeži musí být přidáváno do denní krmné dávky objemné krmivo. Použití kokcidiostatik, stimulátorů růstu, trankvilizérů (antistresorik), látek určených ke zvyšování užitkovosti je zakázáno.        

Péče o zvířata z hlediska veterinárního se vyznačuje velkým důrazem na prevenci. Ekologičtí farmáři se snaží vyhnout propuknutí a rozšíření nemocí a parazitů bez použití konvenčních veterinárních léčiv. Uplatňuje se zde aktivní tvorba zdraví zvířat vyplývající ze vzájemné interakce jedince a prostředím. Prevence je zaměřena na posílení obranyschopnosti zvířat.  Léčení nemocných zvířat musí vést k záchraně jejich života, odstranění utrpení, rychlému uzdravení a zamezení případného šíření nákazy. Při léčení zvířat se přednostně uplatňují přírodní (alternativní) léčebné postupy (fytoterapie, dietoterapie, fyzikální léčebné metody, akupunktura, homeopatika atd.) před použitím konvenčních léčebných postupů. Pro konvenční terapeutické zákroky je třeba se rozhodnout v případě, že jejich použití umožní rychlý a účinný proces obnovy původního zdravotního stavu a přírodní léčebné postupy by byly zdlouhavé. O použití těchto konvenčních léčebných postupů vede chovatel záznam. Po skončení léčení je nutné dodržovat dvojnásobnou ochrannou dobu na produkty léčených zvířat. Nepřipouští se použití více jak jednoho terapeutického cyklu s podáváním alopatických léčiv za rok na jednom zvířeti. V případě, že je na zvířeti nutné provést dva, či více terapeutických cyklů (nepočítá se vakcinace, antiparazitární zákrok, povinné ošetření vyplývající z ozdravovacích programů), pak léčené zvíře a produkty z něho nesmí být prodávány jako bioprodukty.

V ekologických chovech je zakázáno používání hormonální stimulace, synchronizace říje a ovulace, přenášení embryí a genové manipulace. Zakazuje se systematické odrohování, kupírování ocásků, odstraňování špičáků u selat, zkracování zobáků u drůbeže a jakékoliv jiné tělesné poškozování a mrzačení. Výjimečně může být některý úkon povolen v případě prokázání relevantního důvodu (zdraví, bezpečnost apod.). V ekologických chovech je možné používat umělou inseminaci. Kastrace je povolena pouze pro zachování tradičních chovatelských postupů, kde cílem je zlepšit kvalitu výsledného produktu, zvýšit bezpečnost zvířat a personálu. Za tradiční se považuje chov vepřů, volků a kapounů.

Také při přepravě je nutné zajistit zvířatům vhodné podmínky (welfare). V konvenčním a ekologickém zemědělství se hospodářská zvířata mohou přepravovat pouze dopravními prostředky, které byly zkontrolovány, schváleny a evidovány příslušným orgánem veterinární správy. Přepravci musí absolvovat školení o přepravě zvířat. Tyto podmínky se nevztahují na osoby, které převážejí hospodářská zvířata do vzdálenosti nejvýše 50 km (počítáno od místa odeslání do místa určení). Nevztahují se také na přepravu domácích zvířat (psů, koček), která své majitele doprovázejí při turistických cestách apod.

Podmínky při přepravě musí zaručit, že nedojde ke zranění nebo zbytečnému utrpení zvířat. Zvířata poraněná a s fyziologickými potížemi nebo s patologickými stavy se nepovažují za způsobilá k přepravě. Je zakázáno přepravovat novorozená zvířata s nezhojeným pupečním pahýlem, selata mladší tří týdnů, jehňata mladší jednoho týdne, telata mladší deseti dnů, březí samice po uplynutí 90 % délky jejich březosti, popřípadě samice, které porodily v týdnu předcházejícím jejich přepravě a jelenovití v době obnovování paroží. Mláďata nesmí být přepravována na vzdálenost delší než 100 km.

Dopravní prostředky, kontejnery, klece a jejich vybavení musí být konstruovány, udržovány a provozovány tak, aby se předešlo zranění, utrpení a zajistila se bezpečnost zvířat. Zvířata musí být chráněna před nepříznivým počasím, příliš vysokými či nízkými teplotami a nepříznivými změnami klimatických podmínek. Přepravní zařízení musí být konstruováno tak, aby zvířata neměla možnost z nich uniknout nebo vypadnout a mohla snášet případné výkyvy související s pohybem vozidla. Podlaha ve vozidle nesmí být kluzká. Ve vnitřním prostoru vozidla musí být dostatek místa a dostatečné proudění vzduchu, když zvíře stojí v přirozeném postoji.

Komerční přepravci převážející zvířata na vzdálenost větší než 50 km musí absolvovat kurzy pro získání „Osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel“ a musí dodržovat pravidla pro přepravu zvířat.

Podle platné legislativy pro ekologické zemědělství musí být přeprava zvířat v ekologickém zemědělství prováděna takovým způsobem, aby byl, v co nejvyšší míře eliminován stres zvířat způsobený jejich transportem. Nakládka i vykládka se musí provádět opatrně, bez použití jakékoliv elektrické stimulace k popohánění zvířat. Zakázáno je také používání jakýchkoliv alopatických utišujících léčiv před zahájením a v průběhu přepravy. Tato pravidla platí až do doby porážky, která musí být též prováděna s ohledem na co nejnižší stres a utrpení zvířat.

Výše uvedené požadavky na přepravu zvířat vyplývají z platné legislativy EU (Nařízení Rady (ES) 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a změně směrnic 64/432/EHS a 93/119 a nařízení (ES) č.1255/97). Nicméně tyto předpisy představují pouze základní právní normu, která může být v jednotlivých členských státech dále rozpracována.

Směrnice, které mohou jít nad rámec evropské i národní legislativy, mohou požadovat po svých členech také jednotlivé svazy ekologických zemědělců (v  ČR svaz PRO-BIO, v Německu např. svaz Bioland). Podle těchto směrnic je například třeba dávat přednost transportu jatečných půlek před transportem živých zvířat, dopravovat zvířata na co nejkratší vzdálenost (preference regionálních jatek), před porážkou dopřát zvířatům dovezeným na jatka 1 - 2 hodiny klidu, doba transportu živých zvířat smí být nejdéle 4 hodiny a transportní vzdálenost nejvíce 200 km. Na dodržování veškerých podmínek pro chov, přepravu a porážku zvířat v ekologickém zemědělství dohlíží kromě Státní veterinární správy (stejně jako u konvenčního zemědělství) také kontrolní organizace EZ.

Hodnocení welfare na ekologických farmách

Ve světě existuje řada přístupů, jak hodnotit životní pohodu zvířat. Používané metody lze rozdělit podle toho, zda jsou založeny na „hodnocení a dodržování minimálních standardů“ nebo „integrovaných metodách hodnocení welfare“.

Metoda minimálních standardů je transparentní v tom smyslu, že přímo popisuje podmínky chovu, kdy pro jednotlivé oblasti chovu jednotlivých druhů hospodářských zvířat jsou stanoveny základní limity (standardy chovu), které musí být dodrženy. Problematický ovšem bývá způsob, jakým jsou limity stanoveny, protože obvykle představují kompromis mezi různými zájmy (welfare zvířat versus ekonomika chovu, rentabilita produkce atd.). V současnosti další nevýhodou tohoto systému je způsob hodnocení systémem ano/ne (je splněno, není splněno), protože welfare zvířat představuje kontinuální průběh od velmi špatného po velmi dobrý stav. Přes tato negativa se tento způsob hodnocení pohody zvířat neustále rozvíjí. Příkladem pro použití této metody je projekt „Freedom Food“, který ve Velké Británii organizuje „Královská společnost na ochranu zvířat“. Výsledky hodnocení zároveň slouží jako známka certifikace kvality.  

V rámci integrovaných metod hodnocení welfare zvířat byly navrženy indexové systémy (systém hodnocení podle dílčích ukazatelů). Označení jednotlivých systémů se liší dle konkrétních zemí. V německy mluvících státech se používá systém TGI – (Tiergerechtheitsindex). V angličtině je možné setkat se s označením ANI – Animal Needs Index, popřípadě Housing Condition Score (HCS).

Základním principem těchto integrovaných metod je dosažení vícestupňového hodnocení multifaktoriální povahy welfare, kdy jednotlivé aspekty jsou hodnoceny systémem skórů (bodů), které se v konečném hodnocení sčítají v tzv. „konečné skóre životní pohody“.  Výhoda těchto metod spočívá v možnosti chovatele být více flexibilní v tom, jak přesně dosáhnout určitého stupně welfare.               

V ČR není v  současné době (rok 2012) platný právní předpis upravující metodický postup hodnocení welfare zvířat chovaných v rámci EZ. Spolek poradců v ekologickém zemědělství (EPOS ČR) vytvořil návrhy metodiky hodnocení životní pohody jednotlivých druhů hospodářských zvířat chovaných na ekofarmách. Metodika, již byla připomínkována pracovníky VÚŽV Praha Uhříněves v. v. i. a v současné době je ověřována v praxi ve spolupráci s kontrolní organizací ekologického zemědělství Biokont CZ, s.r.o. Metodika si klade za cíl vytvořit systém hodnotících kriterií, která zjistí úroveň životní pohody zvířat na ekofarmě. Návrh vychází z „koncepcí pěti svobod“, kde jednotlivá hodnotící kritéria předpokládají splnění požadavků zvířat na dosažení životní pohody. Navrhovaná metodika stanovení úrovně welfare na ekofarmách vychází z platné legislativy pro ochranu zvířat a z požadavků na technické parametry stájí pro ekologické zemědělství. Dle jednotlivých požadavků jsou navržena hodnotící kriteria, která jsou v chovech jednotlivých druhů hospodářských zvířat hodnocena. Metodika je tvořena tak, aby se i chovatel zamyslel na co se má ve svém chovu zaměřit a v čem by se současný stav welfare mohl zlepšit. Hodnocení probíhá formou známkování od 1 do 5 (1 = nejlepší, 5 = nejhorší). Konečné vyhodnocení welfare spočívá ve stanovení váženého průměru ze známek za jednotlivé kapitoly hodnocení.

Hodnotíci kritéria welfare zvířat (dle koncepcí pěti svobod)

Svoboda od hladu a žízně a podvýživy

Posuzuje se, jak jsou zvířata krmena a napájena. Zda jsou splněny jejich potřeby, se zjistí podle navržených kritérií pro jednotlivé druhy hospodářských zvířat. Hodnotí se tělesná kondice zvířat ve stádě (hejnu). Pozornost se zaměřuje především na kondiční vyrovnanost stáda – tj. na hmotnost jednotlivých zvířat ve stádě (hejnu). Dále se hodnotí množství a kvalita vody, technologie napájení, protože je pro jednotlivé druhy hospodářských zvířat a pro různé věkové kategorie odlišná. Posuzuje se umístění napáječek (výškové i prostorové), sleduje se počet napáječek a přístup k nim. Také se posuzuje technické provedení napájecího systému a především hygienické podmínky při napájení zvířat.

Kvalita krmení stejně jako kvalita vody výrazně ovlivňuje zdraví a pohodu zvířat. Sleduje se nutriční kvalita krmiv (obsah živin, stravitelnost apod.), ale také zda jsou krmiva kvalitně uskladněná a jestli nejsou znehodnocena. Mimo kvality krmiva se samostatně hodnotí technologie krmení, jejímž cílem je předložit zvířatům krmivo v takovém stavu, který jim umožní krmivo strávit a využít obsažené živiny.

Svoboda od nepohodlí

Tato oblast hodnocení welfare spočívá v klasifikaci technologie stájí a v hodnocení výběhů a voliér. Při hodnocení technologie stáje je důležitá její bezpečnost pro zvířata, zda rozměrově odpovídá danému druhu a věkové kategorii zvířat. Podlahové plochy stájí se hodnotí z hlediska pohodlí chovaných zvířat (suché, neklouzavé, roštové) a použité technologie podestýlání. Do výběhů, voliér, na pastvu musí mít zvířata volný přístup.  Také u těchto venkovních areálů se posuzuje, jestli jsou plochy bezpečné pro zvířata, zda rozměrově odpovídají danému druhu a věkové kategorii zvířat. Hodnotí se povrch výběhů (měkké, zpevněné, vegetační pokryv pastvin), lokalita a přítomnost přístřešků.

Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění

V rámci tohoto ukazatele welfare se hodnotí znečištění zvířat. V malých chovech (do 10 ks) se hodnotí každé zvíře. Ve větších chovech se k hodnocení znečištění namátkově vybírá každé 2. až každé 10. zvíře. Za čisté zvíře se považuje zvíře, které má znečistěný povrch těla do velikosti lidské dlaně. U dojných zvířat je důležitá také čistota vemene.

Zdravotní stav se hodnotí podle evidence léčení, kterou vede chovatel. V některých případech se může na hodnocení projevit i aktuální zdravotní stav zvířat (průjmy, kašel, zranění, snížená pohyblivost atd.). Současně se hodnotí, jaká preventivní opatření se na farmě provádějí, jaká je spolupráce s veterinárním lékařem. Klimatické podmínky ve stáji, osvětlení prostoru stáje je hodnoceno subjektivně. Hodnotí se také čistota stájí, pravidelnost bílení stájí, zda se provádějí a jakým způsobem zásahy na zvířatech (péče o paznehty, systém stříhání ovcí apod.).

Svoboda od stresu a strachu

Projevy strachu a stresu se hodnotí subjektivně. Hodnotitel vstoupí do stáda, hejna (nesmí mít pestrý oděv a intenzivní vůni) a zde 10 minut vyčká na jednom místě a pozoruje projevy zvířat ve stádě – zda jsou zvířata zvědavá a přibližují se k hodnotiteli, nebo se po    10-ti minutách začne sám přibližovat k nejbližším zvířatům. Pokud zvířata mají strach před cizí osobou, požádá chovatele, aby tento test provedl osobně, a hodnotitel pozoruje projevy zvířat ze vzdálenosti 10 – 20 m.

Svoboda projevit přirozené chování

Zde se hodnotí možnost přirozeného pohybu zvířat po stáji, výběhu, zda mají volný přístup k napáječkám, mineráliím, krmivu. Hodnotí se, zda zvířata mají možnost hry (hračky, podestýlka), komfortního chování a relaxace (drbadla). Dále se hodnotí volný pohyb zvířat a projevy přirozeného chování zvířat.

Autor: doc. Ing. Radek Filipčík, Ph.D.