Leghornky bílé
Na přelomu let 1964/65 jsem byla studentkou 5. ročníku VŠZ Brno. Připravovala jsem si podklady pro diplomovou práci na téma „Šlechtění slepic plemene leghornka bílá v Horním Kosově u Jihlavy“. Současně jsem plnila svou poslední školou předepsanou praxi a denně jsem docházela do kmenového chovu leghornek v Horním Kosově. V rámci praxe jsem tam vykonávala práci ošetřovatelky slepic v užitkovém chovu. Vedoucí farmy mi svěřil velkou halu pro tisíc nosnic. Přidělil ke mně starší paní, která mi sdělila, že před tím pracovala pouze v pekárně, a že s ošetřováním slepic nemá žádné zkušenosti. Já jsem jí odpověděla, že to nevadí, že já už s chovem slepic nějaké zkušenosti mám.
Hala o rozměrech cca 20 m krát 7 m měla obvodové cihlové zdi s okénky. Z východní kratší strany bylo sociální zázemí, ze západní strany byla průjezdná vrata, ve vrchlíku sedlové střechy byly větrací komínky. V jižní stěně byly nahoře nad okénky v otvorech zabudovány výhřevné spirály a před nimi ventilátory, které táhly z venku čerstvý čistý předehřátý vzduch do haly; na stěně pod okny byla připevněna velká snášková hnízda s dřevěným laťovým ochozem. V severní zdi byly dole v úrovni trusné jámy zabudovány tlačné ventilátory, které vytlačovaly chladný a znečištěný vzduch z haly ven. Ve vybetonované trusné jámě byla elektromotorem poháněná shrnovací radlice, nad jámou bylo drátěné pletivo a nad ním hřady.
V pozdním podzimu r. 1964 nám do haly přivezlo nákladní auto směs hoblin, pilin a řezanky ječné slámy. Materiál na hlubokou podestýlku jsme rozhrnuly po betonové podlaze, krmítka jsme naplnily krmnou směsí, vyzkoušely jsme funkci automatických napáječek a elektrické osvětlení, dostaly jsme proložky na vejce a měly jsme tak halu připravenou. Netrvalo dlouho a přivezli nám asi 1000 ks krásných kuřic plemene Leghornka bílá. Moje spolupracovnice, bývalá pekařka, se projevila jako velmi pracovitá paní, která mne na slovo poslouchala. Takže jsme denně ráno pouštěli shrnovací radlici v trusné jámě, větraly, kontrolovali jsme a udržovali teplotu vzduchu na plus 13°C, obracely podestýlku, drtily slepicím vařené kosti, pod sněhem sbíraly kopřivy a slepicím jsme je řezaly, nakličovaly jsme pro slepice pšenici a přilepšovali jsme jim mrkví zastrkanou mezi latě ochozu. Vzduch jsme vlhčili a čistili sprejovou vodní mlhou z hadice. Snáška v hale se rychle zvyšovala a asi za 14 dní už byla na 70%. Denně odpoledne jsme na vozíčku vozily do skladu farmy asi 700 ks vajec. Zkušené drůbežářky žasly a chodily k nám do haly na výzvědy, protože prý v dřívějších letech chov v hale býval silně problémový.
Jednoho dne však jsme našly na podestýlce první hynoucí slepici s velkou dírou v těle v místě kloaky. Kanibalismem zničených nosnic bylo denně asi šest. Byla jsem z toho nešťastná. Všechny známé prostředky proti kanibalizmu jsme už vyzkoušely (drcené kosti, maggi, naklíčené obilí, řezané kopřivy), nic nepomáhalo. Asi po týdnu jsem si všimla, že jedna nosnice ve velikém hnízdě klovla svou snášející sousedku do sliznice kloaky napnuté kolem vajíčka. Nosnice s malým krvácejícím zraněním po snesení vajíčka vyskočila z hnízda a ostatní slepice se vrhly na její krví zbarvené peří. Zraněnou nosnici jsem zachránila ustájením ve zvláštní kleci. Dovtípila jsem se, že příčinou kanibalizmu je růžová lesknoucí se sliznice kloaky snášející nosnice, kterou za ní stojící slepice vidí a považuje ji za žížalu, a že musím okamžitě zastínit veliké vchodové otvory do hnízd. Na střechu každého hnízda jsem proto hřebíky přibila jutový pytel jako závěs. Po straně závěsu jsem ve vchodu nechala asi 8 cm širokou mezeru, kterou se nosnice do hnízda snadno protáhly. A měla jsem úspěch. Do druhého dne bylo po kanibalizmu.
Poučení: U nového slušného a pracovitého zaměstnance není třeba mít obavy z nedostatku jeho odborné praxe; velmi brzy se zapracuje a pracuje pak možná i lépe, než dlouholetý profesionál, který je nepřístupný pracovním novinkám. Snášková hnízda pro slepice by měla být tak velká, aby se do každého hnízda vešla pouze jedna nosnice. Vchody do hnízd je nutné zastínit temnou látkou (závěsem), aby v hnízdě bylo šero.
